Kočka a pes – jiní a přesto stejní
Soužití kočky a psa je dobře známé a často diskutované téma. Rozdílnost psů a koček vystihl W. Churchill: „Pes k člověku vzhlíží, kočka ho přehlíží a prase ho považuje za rovnocenného partnera.“ Rozdílnost v myšlení obou druhů krásně vystihuje další citát: „Pes si řekne: krmí mě, milují mě, mazlí se se mnou, to musí být Bohové! Kočka si řekne: krmí mě, milují mě, mazlí se se mnou, to musím být Bůh!“ Kočky a psi se od sebe liší, ale zároveň mají něco společného.
Pes pochází z vlka
Za společného předchůdce všech psích plemen se považuje vlk obecný (Canis lupus), který je považován za tzv. fakultativního masožravce. To znamená, že se nemusí živit pouze živočichy, ale může se krmit i rostlinnou stravou. V jejich jídelníčku ale převažuje živočišná strava. Vlci jsou přizpůsobiví k podmínkám prostředí, proto se jídelníček různých jedinců může velmi lišit. Pes patří k nejstarším domestikovaným zvířatům. Domestikace psa a jeho oddělení od vlka proběhla před 18 000 – 32 000 lety. Během této dlouhé doby došlo ke genetickým změnám v jeho loveckém chování a také ve stavbě a funkci trávicího traktu. Domácí pes má slabší čelisti, menší zuby, méně objemný žaludek a delší střevo než vlk. Volně žijící psi se živí spíše sběrem odpadků než lovem živé kořisti.
Kočka domácí zůstala pravým masožravcem
Ve srovnání se psem byla kočka domestikovaná v pozdějším období a svým potravním chováním a stavbou trávicí soustavy se příliš neliší od svého divokého předka, za kterého je považována kočka plavá (Felis silvestris lybica). Kočka domácí je považována za pravého masožravce. Její trávicí soustava je specializovaná na příjem masité potravy. Kočka přijímá energii převážně z bílkovin a sacharidy dokáže trávit pouze v omezeném množství. Dokonce si neumí vytvářet pro život důležité živiny z rostlinných zdrojů (vitamin A, kyselina arachidonová). Na rozdíl od psů tvoří v přirozeném prostředí asi 40 % jejího jídelníčku myši a další hlodavci, zbytek tvoří jiní drobní živočichové.
Pes se mění, kočka je stále lovec
Pes se od svého divokého předka odlišuje svým potravním chováním i schopností využívat rostlinnou stravu, zatímco kočka zůstala lovcem a pravým masožravcem. Srovnávat požadavky na stravu a chování koček i psů s jejich divokými předky je ale u obou případů zavádějící. Divoká zvířata tráví značnou část svého života lovem, mají především větší energetický výdej a žijí většinou kratší dobu než domácí psi a kočky. Hlavním cílem divokých zvířat je rozmnožit se a zachovat tak svůj druh, zatímco u domácích je jediný cíl žít dlouho a spokojeně. Díky této změně v životním stylu trápí kočky a psy jiné problémy než dříve. Společným rizikovým místem u psů i koček se stává dutina ústní.
Dutina ústní – místo, které psy i kočky spojuje
U psů i koček dochází v podstatě k tomu stejnému jako u lidí v ústech. Během dne se na zubech usazují zbytky potravy, které se stávají živnou půdou pro mikroorganismy. Ty v dutině ústní přirozeně žijí u koček, psů i lidí, jen se u každého druhu liší složení těchto mikroorganismů. U nás všech dochází k podobnému ději. Tento výživný základ se přilepí na zub, a vzniká zubní plak. My lidé si zubní plak odstraňujeme každý den čištěním zubů. Kočka a pes to většinou nedělá a vrstva na zubech se zvětšuje, až postupem času vidíme na zubech jasnou vrstvu zubního plaku.
Působením bakterií v dutině ústní (psů, koček i lidí) se zubní plak mineralizuje a vzniká zubní kámen. Vrstva zubního kamene se postupně rozšiřuje po celém zubu, dokonce se dostává až pod dásně, které se odchlipují a vzniká prostor pro další problémy – záněty dásní (gingivitidu) a parodontózu. Tyto problémy se projevují zarudnutím, krvácením a otokem dásní. Pokud tento problém neřešíme, dásně a zuby začnou bolet a může dojít až k vypadnutí zubu. Kočky i psi trpí bolestí, kvůli které se jim mění nálada, nejviditelnějším příznakem pak je, že se jim nechce žrát.
O zuby psů i koček se musíme starat
Ač se nám to možná bude zdát divné, opravdu je nutné se o zuby psů i koček starat. Pokud se teprve chystáte si psa nebo kočku pořídit, myslete na to hned ze začátku a pravidelně jim do tlamičky sahejte, prohlížejte jim zoubky a můžete zkusit jim dávat do pusy kartáček, aby si na něho zvykli. Hned po přezubení se začněte péči o zuby věnovat opravdu poctivě.
Nebojte se, nebudeme vás nutit čistit psům a kočkám zuby dvakrát denně, jako to děláme my lidé. U zvířat můžete frekvenci čištění snížit, když si najdete čas alespoň dvakrát týdně, bude to ideální. Čištění zubů doplňte ještě podáváním přípravků, které zabraňují usazování zubního plaku a kamene. Ideální jsou dentální tyčinky a gel na dásně. Tyto doplňky ocení také majitelé psů a koček, kteří na čištění zubů nejsou zvyklí a nenechají si do tlamičky snadno sáhnout. V těchto případech jsou doplňky krmiva jedinou volbou.
Jak vybrat doplňky pro péči o tlamičku psů a koček?
Pokud se vám nedaří čistit zuby, je opravdu důležité věnovat výběru těchto doplňků dostatek času. Podívejte se na složení a zaměřte se na obsah aktivních látek. Obzvlášť v případech, když už psi nebo kočky mají na zubech vrstvu plaku nebo kamene, je velmi důležité podpořit mechanickou část čištění (okusování tyčinky) ještě látkami, které plak a kámen ze zubů uvolní. Tyčinky Kelparen spolu spojují účinky mechanického čištění s aktivní látkou a jsou určené jak pro psy, tak pro kočky. Tyčinky mají „gumovou“ konzistenci, která nutí psy a kočky si s nimi hrát a žvýkat je. U toho si zuby mechanicky čistí.
Starejte se i o zuby koček a psů
Nepodceňujte péči o zuby psů a koček. Změnou jejich životního stylu a návyku došlo ke snížení samočistící schopnosti chrupu, kterou měli jejich divocí předci. Také délka života domácích mazlíčků se výrazně prodloužila, proto musí zuby vydržet delší dobu. Pouze se zdravými zuby se dá prokousat až do spokojeného stáří bez bolavých zubů. Pečujte o zuby doma, ale nepodceňujte ani pravidelné kontroly u veterinárního lékaře, který odhalí i skryté problémy. Vaši mazlíčci se vám za vynaloženou péči jistě odmění spojeným vrněním a radostným skákáním.