Šediváčkův long je extrémem i pohádkou

Geloren je součástí Šediváčkova longu již druhým rokem a je nám ctí, že se můžeme podílet a být u tohoto celosvětově vyhledávaného závodu. Protože zde se pojí lidská duše s tou psí a bez sebe nedokážou fungovat. Monča Mundilová se svou smečkou je toho důkazem. 

Atrey, Arwen, Arlo, Kapri, Snoopy a půl roční Balinka. To je huskouní smečka Monči Mundilové, která s ní sdílí životní náboj. Monča se stala součástí naší Geloren rodiny před rokem. Je to velmi silná žena, vyzařující pozitivní energii a nikdy se neobrací zády. Praví se, že síla mushingu spočívá v pochopení a splynutí duší člověka a psí smečky. Tato úžasná parta je toho příkladem. Teď stojí společně před životním vítězstvím – zdolání hřebenů Šediváčkova longu. 

Monči, co se u tebe odehrálo za ten rok, co se známe? Nebylo toho zrovna málo… 

Co se odehrálo? No, byla toho obrovská spousta. V loňském roce se mi povedlo odchovat druhý vrh štěňátek po mojí Arwence. Pak se nám povedlo s Atreyem dokončit šampionát krásy na výstavách. Arlo s Arwenkou dodělali jejich první pracovní certifikáty. Rozrostla se nám smečka o Balinku a dočasně i Snoopyho a od září jsme se začali připravovat na Šediváčkův long. Celou dobu mi moc pomáhal můj přítel Jarda, který mi do života vstoupil v loňském roce.   

Kdy ses rozhodla, že pojedete Šediváčkův long?  

Rozhodnutí, že Šediváčkův long zkusím, padlo loni na Šediváčkovi u piva. Když má člověk dobré kamarády, asi nepotřebuje víc...

Plníš si sen, jaké jsou pocity před startem?  

Mám strach, aby se mi nezranili pejsci. Ta odpovědnost vůči nim je obrovská. Snažila jsem se nic nepodcenit a svědomitě je připravit. Jestli to bude stačit, nevím. Nikdy jsem nic podobného nejela. 

Co na to chlupáči? Určitě s tebou prožívají euforii. 

Hafani se těší, že poběží. Nikdo z nás neví, co nás čeká, ale jedním jsem si jistá. Mají velká srdíčka, všichni se máme moc rádi a věřím, že právě to je ta správná hnací síla. Kamarád říká: „Nezkusíš, nevíš.“ Tak jsme tady. 

Obdivuji tě za tvou obětavost a rozdávání radosti ze života. Co dělá radost tobě, kde si dobíjíš baterky? 

Moc děkuji za poklonu, ale nepovažuji to za nic zvláštního. Jednou budu třeba potřebovat pomoci já. Člověk nikdy neví. Baterky dobíjím ideálně v lese na dlouhé procházce, dogtrekku, projížďce s mými pejsky. Miluji také jízdu na koni, takže když se poštěstí, ráda se projedu i na koníkovi. Hodně síly a energie mi pak dodává můj přítel.  

Co po Šediváčkovi? Jsi vytrvalec tělem i duší, myslím, že Šediváčkem to nekončí.

Chvilku si odpočineme a pak začneme znovu. Dogtrekky, výlety, sem tam výstava. Prostě psí život. Za rok bych Šediváčkův long chtěla zkusit ještě jednou. Pak už budu mít na takový závod příliš staré pejsky. 

Děkujeme Monče za sdílení svého příběhu. Za celý Geloren tým přejeme všem musherům, aby bezpečně projeli cílem a užili si spolu silný prožitek z celého závodu. 

PR článek. Autoři fotografií: Monča Mundilová, Kristýna Čermáková